• Aktuality
• Kurzy a výcviky
• Články
• Rozhovory
• Organizace
• Archiv
• Linky
• Kontakt

Kantor Jiří, 2011 (rozhovor vedl Matěj Lipský)

Rozhovor s Jiřím Kantorem nejen o základech muzikoterapie

Ptal se: Matěj Lipský, vytvořeno pro www.muzikoterapie.cz

1. Na úvod začnu trochu klišovitě, ale jak jsi se vlastně dostal k muzikoterapii?

Po střední škole jsem začal pracovat s lidmi s kombinovaným postižením a díky této práci jsem se octl na kurzu muzikoterapie Jany Procházkové. Potom pár roků nic, až během studií speciální pedagogiky a hudby jsem se začal stále častěji setkávat s muzikoterapií. Nejdříve mě to rozčilovalo, potom jsem jí podlehl.

2. Vím, že o tom píšeš v knize Základy muzikoterapie a i v mnoha dalších statích, ale mě by zajímalo, co konkrétně pro tebe znamená muzikoterapie?

V knize jsme se pokusili podat co nejobecnější, odborný pohled. Ten je na profesionální rovině potřebný. Ale ve skutečnosti je pro mě muzikoterapie velmi subjektivní, zbavená definic a teoretizování. Když jsem se jí dříve věnoval od rána do večera, vyčerpávala mě. Když jsem ji na pár týdnů odložil, třeba o dovolené, chyběla mi. S klientem se snažím uvažovat nad tím, co potřebuje a co mu můžu nabídnout. Ne vždy je hudba tím nejlepším prostředkem. Muzikoterapie má své přednosti i limity, jako vše ostatní. Jsou pryč doby, kdy jsem ji považoval za téměř zázračnou, nesrovnatelnou metodu. Ale možná o to více se mi tento způsob práce s klientem nyní líbí. Takže co pro mě znamená? Prostor pro setkání s lidmi, hudbou, pro kreativitu, nápady, přemýšlení, emoce… Dalo by se pokračovat ještě dlouho.

3. Už jsem zmínil knihu Základy muzikoterapie, kterou v roce 2009 vydalo nakladatelství Grada. Co tě přimělo k tomu napsat knihu o muzikoterapii a jak dlouho ti to trvalo?

Psaní trvalo hodně dlouho, určitě více než pět let. Několikrát jsme knihu přepisovali kvůli změně vydavatele, rozšiřovali autorský kolektiv a do práce zasahovaly různé další okolnosti. K napsání knihy mě přiměl holý fakt, že tady taková kniha chyběla. Když to vypadalo, že to nikdo neudělá, pustil jsem se do práce sám. Byl jsem překvapený, když asi o rok později jsem potkal tebe, a zjistil, že taky píšeš knihu o muzikoterapii. No a o dva roky později už jsme společně pracovali na společné publikaci. A měli jsme štěstí na lidi, kteří nám pomohli. Ze začátku především Míla Hutyrová, úžasná bytost a kamarádka, která dala tvar mému stylu a rukopisu. Potom celá řada výborných muzikoterapeutů, dnes kolegů a přátel zároveň – Jana Weber, Tomáš Procházka, Katarína Grochalová, Jitka Pejřimovská a další. Někteří se stali spoluautory, jiní konzultanty či recenzenty.

4. Co byly největší problémy při psaní. Tuším, že jsi zmiňoval, že než kniha vyšla, musel jsi několikrát přepisovat kapitolu „muzikoterapie v některých zemích“...

Přepisovali jsme až na pár výjimek celou knihu pořád dokola. Zjišťovali jsme stále nové zajímavosti, muzikoterapie se neustále vyvíjí, mění – situace v ČR je toho zářným příkladem. Nakonec člověk zjistí, že musí zavřít oči i navzdory své nespokojenosti a vydat to, protože jinak by se kniha nikdy nedostala do tisku. Problémů však bylo samozřejmě více. Přebírání a třídění záplavy informací, které jsou nebo nejsou důležité. Snaha o vytvoření kompaktního obrazu na poli disciplíny, která je doposud spíše fragmentárně popsaná. Nebo přepisování a skloňování cizích jmen (v angličtině mnohdy nejde poznat, zda se jedná o muže či o ženu).

5. Původně měla vyjít kniha u nakladatelství Élysion v Českých Budějovicích, ale nakonec kniha vyšla u gigantu Grada. Můžeš k tomu říct pár slov?

úplně původně měla kniha vyjít ve vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, ale prošvihl jsem termín odevzdání rukopisu. Díky Bohu! Pak přišel Élysion, ale zdravotní problémy vydavatele nás zviklaly. A když jsme dostali nabídku od Grady, netrvalo už naše rozhodnutí dlouho. Pro Gradu jsme se rozhodli po mnoha úvahách především proto, že má dobrou distribuční síť a zároveň propůjčuje svým knihám určitou záruku kvality.

6. Pokud bys měl nyní knihu Základy muzikoterapie představit v několika málo řádcích, co bys napsal?

Moc se mi do toho nechce. Kniha je koncipovaná tak, aby představila skutečně základy muzikoterapie – stěžejní témata, pohledy, informace v co nejucelenějším a nejobjektivnějším komplexu. Aby čtenář získal základní vhled co celé problematiky, takový, který jsme si prostřednictvím vlastního studia téměř výlučně zahraničních publikací vytvářeli mnoho let.

7. A ty sám, s odstupem času, nacházíš některé věci, které bys zkritizoval, přepracoval či raději vůbec nenapsal?

Určitě ano. Mám obavy, že až se to dostane do reedice, strávím na tom další měsíce mravenčí práce.

8. Je už pár let od vydání Základů muzikoterapie, chystáš nyní nějakou novou publikaci?

V poslední době publikuju spíše v oblasti speciální pedagogiky, ale s obdobným autorským kolektivem připravujeme knihu o české muzikoterapii. V plánu mám také zpěvník písní, které si vymýšlím pro jednotlivé klienty. Nicméně oba plány mají zatím velmi mlhavou podobu a jejich zrealizování může trvat ještě několik let. Takže to radši nebudu příliš rozvádět.

9. Vím, že začínáš nyní s výzkumem využití muzikoterapie v neonatologii. Jak jsi se k tomu dostal?

Můj jmenovec, primář novorozeneckého oddělení ve FN v Olomouci Lumír Kantor mě kdysi oslovil, protože ho hudba jako bývalého muzikanta zajímala v kontextu jeho odborné profilace. V té době jsem totiž učil muzikoterapii porodní asistentky na UP Olomouc – bylo to zvláštní, plést se do řemesla „porodním bábám“. Nicméně tento kontakt mě přivedl až k předčasně narozeným dětem, k inkubátorům na novorozeneckou JIP. A protože pan primář správně řekl, že s těmito dětmi nebudeme experimentovat, ale uděláme to formou kontrolovatelnější, odbornější, začal jsem shánět informace o muzikoterapii u předčasně narozených dětí ze zahraničí a časem jsme vytvořili výzkumný projekt.

10. Pověz něco víc o tomto výzkumu...

Jedná se o dlouhodobý výzkum, protože musíme shromáždit velké množství požadovaných měření a ty budeme navzájem srovnávat. Prakticky pracujeme s několika druhy hudební a zvukové stimulace dětí. Podle těchto druhů jsou děti rozděleny do skupin. U jedné se využívá reprodukovaná nahrávka hudby pro těhotné maminky, u druhé pohádky namluvené maminkami jednotlivých dětí a u třetí ukolébavky, které maminky nazpívají svým dětem. Výzkum bychom chtěli rozšířit také o kategorie, které by pracovaly s živě produkovanou hudbou, ať už rodičem nebo muzikoterapeutem. To je však organizačně i finančně velmi náročné, takže jsem si to postavil jako cíl své budoucí práce.

11. Můžeš zmínit nějaké zajímavosti související s muzikoterapií u předčasně narozených dětí, které jsi našel v zahraničí...

Především je k dispozici obrovské množství výzkumů. Zkoumal se hudební vývoj zdravých dětí, vliv hudby na životně důležité funkce předčasně narozených dětí, spojení hudby s klokánkováním a dalšími druhy intervence, vliv muzikoterapie na pozdější vývoj dětí, významem muzikoterapie pro podporu vztahu mezi matkou a jejím dítětem atd. Důležitý je poznatek, že hudba a zvuk může pomoci podpořit i zpomalit vývoj. Hudební intervence proto musí splňovat určitá kritéria, aby dítě nebylo přestimulováno. Předčasně narozené dítě nemá téměř žádné hudební zkušenosti. Ukolébavka na dvou tónech, s jednoduchým monotónním rytmem a neustále se opakujícími slovy v emocionálně podpůrném prostředí je pro mnoho předčasně narozených dětí to nejlepší, co mohou v prvních týdnech života slyšet.

12. Dlouhou dobu pracuješ jako muzikoterapeut ve škole Credo v Olomouci. Mohl bys uvést nějakou zajímavou kasuistiku?

U každého klienta je to jiné. Napadá mě hodně kazuistik. Moje hudebně nejnadanější klientka je dnes už mladá slečna s velmi komplikovaným vícenásobným postižením (DMO, autismus, MR, zraková vada…). Na začátku školní docházky chodila čtvrt roku do ZUŠ na klavír, ale paní učitelka ji nakonec propustila, protože nevěděla, jak ji učit. Díky postižení hrála pouze dvěma prsty na levé ruce, ale byla schopna si po sluchu najít jakoukoliv jednoduchou melodii. Po půl roce muzikoterapie začala hrát oběma rukama, dnes používá všech deset prstů (navzdory středně těžkému tělesnému postižení). Bylo to několik roků rehabilitace. Zlepšila se nejen pohyblivost, ale také sluchová percepce, paměť a sociální schopnosti. Hrajeme často s jinými klienty v malé kapele, vystupujeme, hrajeme pro druhé i pro sebe. Ve škole má velké problémy, kombinace jejího postižení jí konfrontuje s velkými limity. Ale v hudbě je lepší než většina jejich zdravých vrstevníků. A důležité je, že má přitom radost a že hudba jí umožnila dokázat něco skutečně „hmatatelného“.

13. Pracuješ i v privátní praxi a učíš na Univerzitě Palackého v Olomouci. Tuším tedy, že jsi velice vytížený člověk. Je vůbec nějaká šance, aby se k tobě dostali noví klienti a pokud ano, tak s jakou cílovou skupinou pracuješ a jak je možné tě kontaktovat?

A ještě k tomu jsem velmi rozlítaný po všech koutech Čech i Moravy, hodně času trávím v Liberci. Nové klienty přijímám. Nebráním se ani novým cílovým skupinám. Např. o minulých prázdninách mě oslovili, abych udělal ukázky terapie s hluchoslepými klienty v rámci dvoudenní mezinárodní konference. Pro mě to byla moc zajímavá práce. Pracuju také s lidmi se závislostí, s rodinami dětí se zdravotním postižením nebo s lidmi z pomáhajících profesí. Dodělávám si vzdělání v oblasti psychoterapie, abych se jednou mohl věnovat také dlouhodobé hudebně-psychoterapeutické intervenci.

14. Jsi místopředsedou České muzikoterapeutické asociace a jednatelem ve WFMT. Jak vnímáš muzikoterapii v České republice? Co můžeme nabídnout světu a v čem jsou naše muzikoterapeutická specifika?

Dlouhou dobu jsme byli odtržení od okolního světa a vývoj zde se ubíral specifickým způsobem. Navíc máme bohatou a jedinečnou hudební kulturu. To jsou dvě důležité věci, proč česká muzikoterapie skrývá velký potenciál pro mezinárodní muzikoterapeutickou scénu. Nicméně abychom to dokázali prodat venku, musíme udělat ještě mnoho práce u nás doma. Jedním z našich výzkumných projektů, kterými se zabýváme pod záštitou asociace, je poznávání vývoje a mapování současného stavu české muzikoterapie. V ČR se setkáváme s mnoha osobitými terapeutickými modely a pohledy na terapii. Problém je v tom, že pokud o nich nikdo v blízké době nenapíše (zvláště u těch starších muzikoterapeutů, kteří zakládali českou muzikoterapeutickou scénu), nemusíme se už o nich vůbec dovědět nebo nám zůstanou pouze velmi strohé informace.

15. Jak vnímáš úlohu asociace? Čím by se měla podle tebe primárně zabývat a jakou cestou se dál ubírat?

Myslím, že podstatným úkolem asociace je profesionalizace muzikoterapie. A to je řada úkolů od vytvoření profesních požadavků, jednání s ministerstvy, sestavení etického kodexu, standardů klinické praxe až po zavádění těchto nástrojů do praxe.

16. Co bys poradil novým, začínajícím muzikoterapeutům... může to být cokoliv

Mám zkušenost, že mnoho začínajících muzikoterapeutů se příliš upíná na naučené struktury a postupy terapeutických modelů. To je pochopitelné, neboť předem daná a jasná struktura umožňuje ze začátku lépe se orientovat v procese, který je ve skutečnosti velmi složitý a mnohovrstevnatý. Přesto je důležité dát klientovi prostor, aby nás vedl. A to i za cenu nepříjemnému zjištění, že často nejsme schopni odhadnout, jak bude v terapii vypadat další krok. To jsou ovšem chvíle, kdy může nejspíše dojít k požadované změně. Takže bych chtěl závěrem popřát otevřenost, schopnost naslouchat klientovi a poznat jeho potřeby v různých fázích terapeutického procesu.

Díky moc za rozhovor a tvůj čas

 

Jiří Kantor vystudoval speciální pedagogiku a hudební výchovu na Univerzitě Palackého v Olomouci a dále pokračuje vzděláváním se v oblasti psychoterapie (výcviková komunita SUR u Jitky Vodňanské a Johana Pfeiffera). S muzikoterapií se seznámil prostřednictvím řady kurzů (u Jitky Vodňanské, Jany Procházkové, Josepha Morena a dalších lektorů), stáží a spolupráce s českými muzikoterapeuty. Je zakládající člen a současný místopředseda České muzikoterapeutické asociace. Muzikoterapii a hudebnímu vzdělávání žáků se zdravotním postižením se věnuje v Mateřské, Základní a Střední škole Credo a v Mateřské škole Blanická v Olomouci. Působí také v rámci soukromé praxe. Externě vyučuje muzikoterapii na Univerzitě Palackého v Olomouci. V červenci roku 2009 vydal společně s Matějem Lipským, Janou Weber a dalšími spoluautory publikaci Základy muzikoterapie (vyšla u nakladatelství Grada).

Kontakt: jirik.kantor@centrum.cz