• Aktuality
• Kurzy a výcviky
• Články
• Rozhovory
• Organizace
• Archiv
• Linky
• Kontakt

Weber Jana, 2009 (rozhovor vedl Matěj Lipský)

Rozhovor s Janou Weber

Jak a kdy jste se poprvé dostala k muzikoterapii?

Vždy mě zajímal vliv hudby na člověka. Už na střední škole jsem se sama sebe ptala, jak je možné, že se tím nikdo nezabývá. Oni se tím lidé samozřejmě zabývali, jen já o tom nevěděla. K muzikoterapii jako takové jsem se pak dostala na vysoké škole při studiu psychologie a hudební výchovy. Později pak v Americe, kde se mi otevřely obrovské možnosti.

Co pro Vás představuje pojem muzikoterapie?

Muzikoterapie je pro mne možnost, jak přírodní cestou bez zásahu léků či jiných bolestivých prostředků léčit či zmírnit tělesné a psychické problémy člověka. Muzikoterapii si představuji jako třírozměrný prostor, ve kterém se v určitém bodě setkává hudba, klient a muzikoterapeut. Setkání těchto tří kvalit může být pro každého někde jinde ... někdo je blíž hudbě, někdo potřebuje cítit blízkost s muzikoterapeutem či najít sám sebe.

Jaké jsou Vaše odborné, popř. osobnostní kompetence v tomto směru?

V letech 1994 až 2002 jsem studovala hudební výchovu - sbormistrovstí a psychologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. O rok později jsem odešla do New Yorku, kde jsem vystudovala muzikoterapii na Molloy College na Long Islandu. Po ukončení studia jsem se stala členkou Americké muzikoterapeutické asociace a složila zkoušku „Music Therapist Board Certified“, po které jsem získala titul MT-BC. To mi umožňuje provozovat muzikoterapii na Americkém kontinentě. Nyní dokončuji doktorské studium na Karlově Univerzitě v Praze na téma využití muzikoterapeutických principů s dospívajícími ve školství a pokračuji ve studiu tentokrát antroposoficky zaměřené muzikoterapie ve švýcarském Lenzburku.

V čem osobně spatřujete atraktivitu muzikoterapeutické práce?

Většina klientů, se kterými jsem se doposud setkala byli neuvěřitelně zajímaví lidé ze všech koutů světa. Vždy je pro mě ohromě vzrušující hledat cesty, jak se hudbou přiblížit pacientce např. z Číny, z Kuby či dnes ze Švýcarska a sledovat proměny, ke kterým dochází v průběhu muzikoterapeutického procesu. Od každého z mých klientů jsem se něco naučila, v něčem mě obohatili, v něčem byli neopakovatelní. Na každého moc ráda vzpomínám. Muzikoterapeutická práce je vzájemná, skutečná a lidská. Je o nás o lidech a to mě na ní přitahuje a láká.

Považujete se za kompetentní muzikoterapeutku?

Když jsem získala muzikoterapeutický titul, měla jsem pocit, že vím vše. Tento pocit se však velmi rychle vytratil a já se při každé přípavě na setkání s klientem ptám sama sebe, zda jsou cesty, které jsem zvolila, správné. V uších mi zní slova mé supervizorky Gillian Langdon. „Prvních několik let tě bude vézt hlavně tvá intuice a až potom znalosti a to, co jsi získala ve škole. Zkušenostmi se intuice bude stále obohacovat ... Věř tedy své intuici, poslouchej ji ...“

Můžete stručně charakterizovat kreativní muzikoterapeutickou metodu, kterou jste vystudovala?

Já jsem v podstatě ovlivněna dvěma směry, a to Kreativní muzikoterapií Nordoff-Robbins (Většina mých profesorů z Molloy College má výcvik v této metodě.) a Improvizační muzikoterapií dospělých Gillian Langdon, což byla supervizorka mého výcviku. Vytvořila jsem si tedy svůj styl, ve kterém velmi často využívám klavír a improvizační techniky jako reflektování, tonální centrování, rytmické kotvení (typické pro Kreativní muzikoterapii), ale také jsou pro mne podstatné vzájemně působící elementy ticha, slova, pohybu, zvuků a improvizace, které jsou základem Improvizační muzikoterapie dospělých. Já si myslím, že každý muzikoterapeut si ve své praxi dřív nebo později najde svou cestu.

Jak široké je uplatnění této metody?

Kreativní muzikoterapie Nordoff-Robbins se využívá s různými populacemi jak skupinově tak individuálně. Přístup se osvědčil u dětí s autismem, s mentálním postižením, u dětí s poruchami učení, u dospělých na psychiatrii či v geriatrii s pacienty trpícími demencí atd. Uplatnění této metody je velmi široké. (Více v knize Základy muzikoterapie.)

Improvizační muzikoterapie dospělých je orientována především na pacienty v psychiatrických léčebnách (schizofrenie, deprese apod). Je velmi dobrou rehabilitační metodou (individuálně i skupinově), která má vliv hlavně na sociálně-emocionální schopnosti pacientů.

Vedete záznamovou (foto, audio, video, text) dokumentaci v rámci muzikoterapeutické intervence?

Textovou dokumentaci provádím pravidelně. Pokud je to možné (např. rodiče dětí souhlasí), využívám také audio či video nahrávky. Myslím si, že dokumentace je v muzikoterapii nezbytná a může ovlivnit či změnit celý muzikoterapeutický proces.

Kde v současné době pracujete?

Kromě privátní praxe, kde mám klienty s různými problémy (nejčastěji deprese) spolupracuji s institutem pro postižené děti a dospělé v Basilei ve Švýcarsku. Jsem také jedním z lektorů kvalifikačního studia edukační muzikoterapie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Jaké hudební nástroje obecně preferujete v muzikoterapii?

Jako základní hudební nástroje využívám hlas, klavír, kytaru a Orffovy nástroje. Často ale s klienty hrajeme na různé exotické nástroje z mé sbírky, či na nástroje jimi vyrobené. Vždy se snažím přizpůsobit klientovi, jeho potřebám, kulturnímu původu a samozřejmě dané situaci.

Jaký význam pro muzikoterapii u vás sehrává reprodukovaná hudba?

Upřednostňuji živou hudbu před reprodukovanou. Pokud se jedná např. o společnou hudební improvizaci, je podle mého názoru živá hudba nezastupitelná. Muzikoterapeut musí být schopný hudebně reagovat na sebemenší změny v klientově improvizaci a chování, využívat improvizační techniky, během improvizace měnit nástroje podle potřeby apod. To reprodukovaná hudba umožnit nemůže. Přesto reprodukovanou hudbu zcela neodmítám. Jistě má své místo v receptivní muzikoterapii, v mnoha muzikoterapeutických technikách či směrech. (S pacienty na psychiatrii jsme ji např. využívali k tanci, k rozborům textů apod.)

Co pokládáte v současném muzikoterapeutickém dění u nás za zásadní?

Je obtížné objektivně kritizovat zemi, kde již delší dobu nežiji. Pokusím se ale vystihnout momenty, které na mě v poslední době nejvíce zapůsobily. Mám pocit, že v Čechách ještě stále chybí muzikoterapeutické standardy, které by pomohly orientovat se v muzikoterapeutických aktivitách, seminářích, školeních, vznikajících institucích a školách. Muzikoterapeutické dění v Čechách je velmi nepřehledné a často málo profesionální. Vydávají se certifikáty a diplomy, ale není jasné za jaké aktivity či studium. Všem zájemcům o muzikoterapii bych doporučovala si nejdříve zjistit, zda a kým je dotyčná škola akreditována a jakou má úroveň vzhledem k zahraničním požadavkům. Zvolila bych pak tu, která se jim nejvíce blíží. Jsem totiž přesvědčená, že se v blízké budoucnosti budeme muset vyrovnat evropským či světovým muzikoterapeutickým standardům, což např. znamená mít dobré hudební znalosti, mít přehled o muzikoterapeutických technikách, metodách, absolvovat kurzy psychologie a speciální pedagogiky, nemluvě o několika set hodinách muzikoterapeutické praxe v průběhu studia. Ať se to zdá spravedlivé či ne, bude potom záležet na tom, jakou školu dotyčný absolvoval a zda jeho vzdělání bude uznáno. Také si myslím, že je velmi důležitý kontakt s renomovanými zahraničními muzikoterapeuty či obecně se zeměmi, které si tímto procesem již prošly. Zde bychom mohli čerpat z jejich zkušeností. Bylo by dobré zvát tyto odborníky k nám, naslouchat jim a učit se od nich. Přes naši obtížnou situaci mám ale pocit, že se v České republice stále více o muzikoterapii hovoří, pořádají se konference a muzikoterapeutická setkání. Je vidět obrovská snaha o uznaní této profese a to mě velmi těší. Zviditelňuje se stále více českých odborníků, kteří se muzikoterapii věnují a jejich práce je na vysoké úrovni. Myslím, že česká muzikoterapie má velkou budoucnost.

Na čem nyní pracujete nebo co Vás zajímá z oblasti muzikoterapie?

Nyní si rozšiřuji vzdělání o antroposofický směr muzikoterapie. Jde o velmi zajímavé a zcela odlišné pojetí. Fascinuje mě styl, jakým vnímájí hudbu a jednotlivé tóny, jak pracují s intervaly, jak vnímají člověka obecně. Kreativní muzikoterapie Nordoff-Robbins vzešla z těchto kořenů, a tak je pro mě zajímavé jít podobnou cestou a mít možnost využívat to v mé práci. Jinak se stále zabývám muzikoterapií na forenzní psychiatrii.

V brzké době vyjde kniha Základy muzikoterapie, na které jste se rovněž podílela. Můžete tuto knihu blíže představit?

Kniha Základy muzikoterapie je podle mého názoru první česká kniha, která nabízí ucelený přehled o muzikoterapeutické práci. Velmi podrobně prochází jednotlivými fázemi muzikoterapeutického procesu, seznamuje čtenáře s populacemi, se kterými se v muzikoterapii pracuje, nabízí aktuální přehled nejznámějších světových muzikoterapeutických přístupů, metod a technik. Po přečtení této knihy si čtenář může udělat obrázek o postavení muzikoterapie mezi ostatními obory. Pochopí, co muzikoterapie jako profese obnáší, jaké jsou požadavky na muzikoterapeuta jako profesionála i jako člověka. V knize jsou kromě mnoha jiných informací také uvedeny mezinárodní standardy, kterým se naše česká muzikoterapeutická obec bude snažit v budoucnu přiblížit. Všem, které muzikoterapie zajímá, tuto knihu vřele doporučuji. Je velmi zajímavá a čtivá.

Nedávno jste se osobně setkala s panem Clivem Robbinsem, jaký dojem ve vás tento „zakladatel“ muzikoterapie zanechal?

Clive Robbins je neuvěřitelně milý člověk. Je vstřícný a na setkání s ním budu dlouho vzpomínat. Když jsem ho navštívila v New Yorském centru Kreativní muzikoterapie, měli jsme na rozhovor domluvenou hodinu. Věřte nebo ne, věnoval mi čtyři. Tak krásně vyprávěl o muzikoterapii a o tom, jak s Paulem Nordoffem začínali. Jak bylo težké „válčit“ s byrokracíí, škrobenými profesory a vůbec lidmi, kteří byli proti muzikoterapii. Když jsme pak odcházeli a já se s ním chtěla vyfotit, už v kancelářích nikdo nebyl. Docela jsme se nasmáli, když jsme se snažili vyfotit se pomocí natažené ruky před sebe. Pak mi dal jednu ze svých knih, podepsal ji a popřál hodně štěstí v muzikoterapeutické práci. Ten večer jsem nemohla rozrušením usnout.

Můžete na závěr prozradit Váš muzikoterapeutický sen?

Jeden muzikoterapeutický sen jsem měla od dětství a to stát se skutečným muzikoterapeutem. To jsem si splnila, když jsem složila zkoušku MT-BC. Druhý sen se mi splnil poměrně nedávno, když jsem si otevřela své vlastní muzikoterapeutické studio, kde mohu privátně pracovat. Můj nový sen vám ale neprozradím.

Děkuji za rozhovor, pokud jsem na něco zapomněl, poslední slova jsou vaše...

Má poslední slova patří těm, kteří mají podobný sen jako já ... stát se muzikoterapeutem. Nikdy ten sen nevzdávejte ... jděte za ním! Pevně věřím, že když člověk něco moc chce, tak to dokáže! Hodně štěstí vám všem!